Antonín Baťa starší (1844–1905): Tata Baťa, od kterého všechno začalo

Antonín Baťa starší byl švec, podnikatel a otec Tomáše Bati a Jana Antonína Bati. Právě v jeho dílně získával mladý Tomáš první zkušenosti s výrobou a prodejem obuvi. Významná část života Antonína Bati je spojena s Uherským Hradištěm a místní částí Rybárny, kde rodina Baťů žila a podnikala.

V roce 1897 zde Antonín Baťa rozšířil své podnikatelské aktivity také o výrobu sodové vody. Na tuto téměř zapomenutou kapitolu historie dnes navazuje Baťovka 1897.

Švec ze starého zlínského rodu

Antonín Baťa se narodil 1. srpna 1844 ve Zlíně jako nejmladší z osmi dětí v rodině, která se po generace věnovala ševcovskému řemeslu. Stejně jako jeho otec se i on vyučil ševcem. Už od mládí byl považován za schopného, podnikavého a odvážného člověka. Měl silnou vůli, představivost a výřečnost a nebál se přicházet s novými nápady.

Po vyučení odešel z rodného Zlína, aby získal zkušenosti také jinde. Procestoval moravská i rakouská města a poznával různé způsoby výroby a podnikání. Po návratu si ve Zlíně založil vlastní obuvnickou živnost. Vyráběl valašské papuče, koženou obuv i boty pro sedláky. Postupně se pouštěl také do dalších činností a nějaký čas provozoval například sušárnu ovoce.

Jeho syn Tomáš Baťa později ve svých vzpomínkách popisoval, jak úzce byl každodenní život rodiny spojen s otcovou živností. Když se obchodu dařilo, dařilo se celé rodině. Když zakázky nebyly, rodina pocítila nedostatek velmi bezprostředně.

 

 

Rodina Antonína Bati a počátky budoucího podnikání

V roce 1869 se Antonín Baťa oženil s Annou Bartošovou, vdovou po ševci Františku Bartošovi. Tím získal také velkou ševcovskou dílnu ve Zlíně. S Annou měl tři děti, mezi nimi i budoucího zakladatele obuvnického impéria Tomáše Baťu.

Antonín Baťa však nebyl pouze řemeslníkem. Dobře chápal význam obchodu a během života hledal nejrůznější možnosti, jak svou rodinu uživit. Vedle výroby a prodeje obuvi se věnoval obchodu s ovocem, uhlím a sodovou vodou. Na jarmarcích prodával také cukrovinky a jižní ovoce.

Večer po práci údajně odkládal zelenou zástěru a obouval si vysoké boty vyleštěné jako zrcadlo. „Má boty jako kaplan,“ říkali prý zlínští ševci. Přezdívka Kaplan se později rozšířila i v Uherském Hradišti.

V hostinci mezi sousedy často vedl debaty, rád mudroval a vyprávěl o továrně s vysokým komínem. Někteří nad jeho plány kroutili hlavou – švec s továrnickými sny pro ně byl těžko představitelný. Antonín Baťa se však svých představ nevzdával.

 

Antonín Baťa přichází do Uherského Hradiště

Roku 1886 se již ovdovělý Antonín Baťa s rodinou přestěhoval ze Zlína do Uherského Hradiště. Podruhé se oženil s Ludmilou Hruščákovou a měli spolu pět dětí, mezi nimi i Jana Antonína Baťu.

Zpočátku se chtěl věnovat především obchodu s ovocem, brzy se však vrátil také k výrobě obuvi. V Rybárnách koupil dům a založil zde obuvnickou dílnu. Právě toto období mělo velký význam také pro jeho syny.

Tomáš Baťa po ukončení školy vstoupil do učení ke svému otci. V jeho podniku získával zkušenosti nejen se ševcovským řemeslem, ale také s výrobou, obchodem a prodejem. Tyto znalosti později společně se starším bratrem Antonínem využil při vlastním podnikání ve Zlíně.

 

Baťova rodina v Rybárnách

S Rybárnami je spojena významná, dnes poněkud opomíjená část rodinné historie Baťů. Antonín Baťa zde podnikal, jeho děti zde vyrůstaly a v roce 1898 se zde narodil Jan Antonín Baťa, který se později stal jednou z nejvýznamnějších osobností dalšího rozvoje Baťových závodů.

V Rybárnách rodina Baťů nejen žila, ale také vyráběla obuv, obchodovala, provozovala výrobu sodové vody a věnovala se drobné výrobě syrečků. Právě zde se tak propojovalo řemeslo, rodinný život a podnikavost, jež později proslavila jméno Baťa po celém světě.

 

Malá dílna Antonína Bati, která připomínala továrnu

Antonínova obuvnická dílna začínala skromně, postupně však rostla. V době většího množství zakázek zaměstnávala řadu pracovníků a využívala také práci ševců z okolních vesnic. Boty se prodávaly nejen v Uherském Hradišti, ale také na Uherskobrodsku a Bojkovicku. Antonín Baťa své výrobky osobně předváděl i na radnici.

Výrobu se snažil neustále zlepšovat. Používal několik šicích a prošívacích strojů a sám vymyslel držák polotovarů, který usnadňoval práci. Jeho podnik tak postupně začal připomínat malou továrnu, nikoli jen běžnou rodinnou dílnu.

Podnikání však nepřinášelo pouze úspěchy. V roce 1894 zasáhl Uherské Hradiště velký požár, který zničil dva domy, část výroby i zásob. Přesto měl Antonín Baťa na své syny zásadní vliv. Naučili se u něj základům výroby, obchodu i řízení podniku a zblízka poznali nejen jeho úspěchy, ale také nezdary.

 

 

Antonín Baťa a výroba sodové vody v roce 1897

Antonín Baťa stále hledal nové podnikatelské příležitosti. A potom přišel rok 1897.

V červnu 1897 ohlásil v Uherském Hradišti živnost na výrobu sodové vody. Nejde tedy o novodobou legendu vytvořenou kolem jména Baťa. Výroba sodové vody skutečně patřila mezi podnikatelské aktivity rodiny. Na otcovu sodovkárnu později vzpomínal také Jan Antonín Baťa.

Na konci 19. století se sodová voda těšila rostoucí oblibě. Pro Antonína Baťu tak představovala další příležitost vedle ševcovství, obchodu s ovocem, prodeje cukrovinek a ostatních činností.

Právě k této historické události se dnes hlásí Baťovka 1897. Rok v jejím názvu není zvolen náhodně. Připomíná rok, kdy Antonín Baťa starší získal oprávnění k výrobě sodové vody v Uherském Hradišti.

 

Co říkali o Tatovi Baťovi lidé, kteří ho znali

Vzpomínky pamětníků vykreslují Antonína Baťu jako výrazného, veselého a hovorného člověka. Jde o osobní svědectví zachycující nejen skutečné události, ale někdy také dobové historky a dojmy jejich autorů.

 

Hedvika Hladká, šička v Baťově závodě v Uherském Hradišti

„Antonín Baťa byl fešák, dobrák, řečný.“

 

Rudolf Vaněk, typograf v Uherském Hradišti a spolužák Tomáše Bati

„Do Hradiště se Baťovi přistěhovali v roce 1886. Starý Baťa byl dobrák a stále jej bylo vidět s faječkou. Dopoledne tak prochodil po městě, pak se sešel se svými kumpány v hospodě a povídalo se. Byl čtverák, vymýšlel různé taškařiny. Do hostince ke Štětinovi chodil hrát kartičky. Také si vymýšlel různé historky, které uváděl jako pravdivé – po valašsku lakoval.“

 

Josef Macků, obyvatel Uherského Hradiště

„Antonína Baťu jsem znal od roku 1894. Byl prostřední postavy, měl dva mocné prameny vousů a stále měl u sebe dlouhou fajku. Rád si vypil dvě až tři sklenky. V té době vyráběl papuče a rýhované žluté boty – ségláky.“

Josef Macků zaznamenal také tradovanou historku, podle níž se Antonín Baťa před smrtí rozčílil při karetní hře. Tuto vzpomínku však nelze bez dalšího archivního dokladu považovat za potvrzený popis příčiny jeho smrti.

 

Matylda a Líza Janderovy, štepérky u Antonína Bati

„V dílnách bylo plno práce. Pracovalo se i v noci a při takové noční práci se k půlnoci vařily obědy. Někdy se pracovalo také na dvě směny, denní a noční. Při práci se zpívalo a bylo velmi veselo.

Starý pan Baťa byl hodný a veselý. Když však nešel obchod, zuřil. Jak dostal peníze, vyplácel na krejcar.“

 

Poslední léta Antonína Bati staršího

Antonín Baťa pokračoval v práci ve své obuvnické dílně prakticky až do konce života. Zemřel 5. září 1905 ve věku 61 let.

Po jeho smrti pokračovala v některých rodinných živnostech jeho manželka Ludmila. Obuvnická dílna byla později zrušena, podnikatelský příběh rodiny Baťů však už dávno pokračoval jinou cestou. Tomáš a jeho starší bratr Antonín mezitím ve Zlíně budovali podnik, z něhož vyrostla světoznámá firma Baťa.

Antonínovo vlastní podnikání skončilo ve finančních potížích, svým dětem však předal to nejdůležitější: pracovitost, podnikavost, zkušenost s řemeslem a odvahu hledat nové cesty.

 

Jak zemřel Antonín Baťa starší?

Datum úmrtí Antonína Bati staršího je doloženo jako 5. září 1905. Okolnosti a přesná příčina jeho smrti však při historickém zpracování vyžadují opatrnost.

Dochovalo se pamětnické vyprávění, podle kterého se měl během karetní hry silně rozčílit a následně dostat záchvat. Jde však o později zaznamenanou vzpomínku, nikoli o spolehlivě doloženou lékařskou příčinu smrti. Některé internetové zdroje navíc zaměňují Antonína Baťu staršího s jeho synem Antonínem Baťou mladším, který zemřel v roce 1908.

Proto zveřejňujeme jako jisté pouze datum úmrtí a u ostatních okolností jasně rozlišujeme mezi doloženými údaji a tradovaným vyprávěním.

 

Objev ševcovského nářadí v domě č. p. 2

V roce 2012 byla při vyklízení dílny v domě č. p. 2 v Uherském Hradišti nalezena stará dřevěná bedna plná ševcovského nářadí. Nález je spojován s někdejší dílnou Antonína Bati – Taty Bati – a připomíná řemeslné začátky celé rodiny.

Podle jednoho ze starých ševcovských kladívek vznikl odlitek a následně také čokoládové kladívko: suvenýr zlínského kraje a symbol poctivého řemesla, odvahy a začátků. Znak na krabičce tvoří ševcovské kladívko v kruhu obklopené osmi hřebíky, které připomínají osm dětí Antonína Bati.

Čokoládové kladívko je poctou odvaze začít, vytrvat a tvořit. Každý jeho kousek může připomenout, že i malý nápad jednou dokáže zaznít tak silně jako úder Baťova kladívka v dílně domu č. p. 2.

 

Otec, u kterého to začalo

Ve vyprávění o firmě Baťa stojí pochopitelně v popředí především Tomáš Baťa. Za jeho příběhem však stál také příběh jeho otce.

Antonín Baťa starší dal svým dětem možnost vyrůstat přímo uprostřed řemesla a obchodu. Tomáš se u něj učil ševcem, poznával výrobu i prodej a sledoval otcovy podnikatelské úspěchy i neúspěchy.

Antonín Baťa během života vyráběl boty, obchodoval a hledal nové příležitosti. Jednou z nich byla v roce 1897 výroba sodové vody.

A právě tento téměř zapomenutý příběh jsme se rozhodli znovu připomenout.

 

Proto Baťovka 1897.

 

Nejčastější otázky o Antonínu Baťovi starším

 

 

Prameny a další čtení

Při zpracování historie vycházíme z dobových dokumentů, vzpomínek členů rodiny Baťů, pamětnických svědectví a odborných i regionálních historických zdrojů. U jednotlivých dokumentů postupně zveřejňujeme také jejich původ a vysvětlení historických souvislostí.