Antonín Baťa – Tata Baťa

Muž, od kterého všechno začalo.

Antonín Baťa se narodil 1. srpna 1844 ve Zlíně jako nejmladší z osmi dětí v rodině, která se po generace věnovala ševcovskému řemeslu. Stejně jako jeho otec se i on vyučil ševcem – a už od dětství byl považován za mimořádně schopného, podnikavého a odvážného člověka. Měl silnou vůli, představivost, výřečnost a nebál se přicházet s novými nápady.Po vyučení odešel z rodného Zlína, aby poznal svět za hranicemi svého kraje. Procestoval moravská i rakouská města, kde získal zkušenosti s různými způsoby výroby i podnikání. Po návratu si ve Zlíně založil vlastní obuvnickou živnost – vyráběl valašské papuče, koženou obuv i boty pro sedláky. Postupně se pouštěl i do dalších činností, například získal sušárnu na ovoce.

Řemeslník, obchodník a vizionář

Antonín Baťa nebyl jen ševcem. Byl také schopným obchodníkem, který dobře chápal, že úspěch stojí na prodeji. Proto se věnoval obchodu s ovocem, sodovkou, uhlím a na jarmarcích prodával cukrovinky.Večer po práci odložil zelenou zástěru, obul si vysoké boty vyleštěné jako zrcadlo – „má boty jako kaplan“, říkali zlínští ševci. Přezdívka kaplan se rozšířila nejen po Zlíně, ale i po Uherském Hradišti. V hostinci mezi sousedy často vedl debaty, rád mudroval a mluvil o továrně s vysokým komínem. Sousedé kroutili hlavami – švec s továrnickými sny byl pro ně nepředstavitelný. Antonín však své sny neopouštěl.

Rodina a začátky, které formovaly budoucnost

V roce 1869 se oženil s Annou Bartošovou, vdovou po ševci Františku Bartošovi. Díky tomuto sňatku získal velkou ševcovskou dílnu ve Zlíně. S Annou měl tři děti, mezi nimi i Tomáše Baťu.V roce 1886 se již ovdovělý Tata Baťa s rodinou přestěhoval do Uherského Hradiště. Podruhé se oženil s Ludmilou Hruščákovou a měli spolu pět dětí, mezi nimi Jana Antonína Baťu. Zpočátku se chtěl věnovat obchodu s ovocem, ale brzy se vrátil i k výrobě obuvi. V Rybárnách si koupil dům, kde založil obuvnickou dílnu, obchod se sodovkou a malou výrobu syrečků.Jeho dílna začínala skromně, ale postupně rostla. Boty se prodávaly nejen v Hradišti, ale i na Uherskobrodsku a Bojkovicku. Tata Baťa spolupracoval se ševci z okolních vesnic, zadával zakázky a své výrobky osobně předváděl na radnici.

Malá dílna, která se měnila v továrnu

Antonín Baťa se snažil výrobu neustále zlepšovat. Používal několik šicích a prošívacích strojů a sám vymyslel držák polotovarů, který usnadňoval práci. Jeho podnik tak začal připomínat malou továrnu – dávno ne jen rodinnou dílnu. Podnikání však nepřinášelo jen úspěchy. V roce 1894 zasáhl Uherské Hradiště velký požár, který zničil dva domy, část výroby i zásoby. Přesto měl Tata Baťa na své syny zásadní vliv. Tomáš i jeho bratři se v dílně naučili základy výroby, obchodu i řízení podniku – znalosti, které Tomáš později využil při budování slavné firmy Baťa. Antonín Baťa zemřel 5.září 1905. Jeho podnikání skončilo finančními potížemi, ale svým synům předal to nejdůležitější: pracovitost, podnikavost a odvahu.

Co říkali o Tatovi Baťovi lidé, kteří ho znali?

Hedvika Hladká (byla zaměstnána u Bati jako šička od začátku jeho závodu v Uherském Hradišti)

Antonín Baťa byl fešák, dobrák, řečný.

Rudolf Vaněk (typograf v Uherském Hradišti, spolužák Tomáše Bati ze školy)

Do Hradiště se Batovi přistěhovali v roce 1886. s vdovou Ludmilou Kovaříkovou se Antonín Bata seznámil v Kyjově na jarmarku kde prodávala papuče Batou vyrobené.

Starý Baťa byl dobrák a stále jej bylo vidět s faječkou. Dopoledne tak prochodil po městě, pak se sešel se svými kumpány (stolař Křivánek) v hospodě a povídalo se. Byl čtverák, vymýšlel různé taškařiny a největší radost měl z toho když dostal dva do sebe, aby se hádali. Do hostince ke Štětinovi chodil hrát kartičky. Další jeho vlastnost byla, že si vymýšlel různé historky, které uváděl jako pravdivé (po valašsky lakoval).

Josef Macků (byl dělníkem na dráze ve Vídni, kde přišel o ruku a vrátil se zpět do Uherského Hradiště)

Antonína Batu jsem znal od roku 1894. Byl prostřední postavy, měl dva mocné prameny vousů a stále měl u sebe dlouhou fajku. Rád si vypil 2 -3 sklenky. V té době vyráběl papuče a rýhované žluté boty - ségláky. O jeho smrti ve Zlíně se říká, že starý Bata hrál do půlnoci karty a ze zlosti, že nevyhrával rozčilil se tak, že dostal záchvat a zemřel.

Matylda a Líza Janderovy (pracovaly od začátku v Uherském Hradišti jako štepérky u Antonína Bati)

V dílnách bylo plno práce. Pracovalo se i v noci a při takové noční práci se vařily k půlnoci obědy. Někdy se pracovalo i na dvě směny (denní a noční). Při práci se zpívalo a bylo velmi veselo.

Starý pan Baťa byl hodná a veselý. Když však nešel obchod zuřil. Jak dostal peníze vyplácel na krejcar.

Objev, který oživil příběh

V roce 2012 byla při vyklízení dílny v domě č. p. 2 v Uherském Hradišti nalezena stará dřevěná bedna plná ševcovského nářadí. Znalci okamžitě poznali, že patřila mistrovi Antonínu Baťovi – Tatovi Baťovi. Ze starého ševcovského kladívka vznikl odlitek. A právě z něj dnes vzniká čokoládové kladívko – suvenýr a symbol zlínského kraje, pocta začátkům, odvaze a řemeslu. Logo na krabičce – ševcovské kladívko v kruhu obklopené osmi hřebíky – připomíná osm Baťových dětí. Toto čokoládové kladívko je poctou začátku.

Připomínkou odvahy začít, vytrvat a tvořit.

Ať vám každý kousek čokolády připomene, že i malý nápad může jednou zaznít tak silně jako úder Baťova kladívka v dílně domu č. p. 2.